Slunovrat

Postavy: Arya, Fäolin
Období: Bez udání času
Obsah: Krátký příběh o jednom podvečeru.
Věková hranice: Bez omezení
Beta-read: Slunenka

V dávných dobách, mnohem dřív, než se narodil někdo, kdo by nesl vaše jméno, se v rozlehlé zemi jménem Alagaësie chystalo Slunce ke spánku. Svými posledními zlatistvými paprsky vládlo obloze, než měla přijít noc. Však už bylo na čase, zářivý kotouč dnes kraloval déle, než bylo obvyklé, byl letní slunovrat. Kdesi v nekonečně smaragdových lesích, kde byl vzduch přeplněný tajemnou magií, kde se vznášela vůně borovic, kde se žilo poklidně, neuspěchaně, na rozdíl od zbytku Alagaësie, tam, v nitru Du Weldenvarden, leželo elfské hlavní město Ellesméra. Byla unikátní svou jedinečností. Pokud se nějakému smrtelníkovi dostalo obrovské pocty vidět tento skvost, okamžitě podlehl jeho nádheře a zamiloval si ho stejně jako elfové. V západní části města, blízko domů Tialdarí, se nacházely rozlehlé zahrady. Nad květy, které se podobaly diamantům, létali vznešení motýli, kteří jen dokreslovali dokonalost toho místa.
Po jedné z úzkých zahradních pěšinek šla pomalým krokem dvojice mladých elfů. Muž a žena. Oba mlčeli. Promluvili jen občas a to velmi tiše, jakoby se báli, že přehluší šelestící borovicové jehlice rozfoukané jemným vánkem. Ale i tak měli pocit, že si rozumějí spíše beze slov. Ona právě žmoulala drobný kvítek, který držela v ruce a vlasy podobné lesklým, havraním peříčkům jí padaly do obličeje.
Její společník měl vlasy jako ze stříbrných drátků a poklidnýma očima sledoval krajinu před sebou. Oba měli vážné tváře, plné hrdosti a vznešenosti. Nikam nespěchali, ostatně jako všichni elfové. Přišli k malému rybníčku lemovanému vysokým rákosím. Vedle vody rostl strom, který listnatými větvemi hleděl k nebi. Tam se pár zastavil. Nic nedělali. Jenom stáli jako nehybné sochy a užívali si krásy okolí a přítomnosti toho druhého.
Náhle ta žena trochu váhavě promluvila. „Zítra se vrátím k Vardenům.“
Muž kývnul. „Jistě. Myslel jsem si, že se tak rozhodneš, i když jsme tu opět jenom pár dní.“
„Nechci tu ztrácet čas,“ namítla Arya. „Je to jen plýtvání. Vejce už by se vylíhlo, kdyby se ukázal někdo jako vhodný, budoucí Jezdec. Musím ho převézt zpět.“
„Dobře,“ souhlasil Faolin. „Pojedeme s tebou, jako vždy. Já i Glenwing. Bude nám ctí,“ řekl a lehce sklonil hlavu. Pak se opatrně zeptal. „Ví už královna, že odejdeš?“
Arya na něj zamračeně pohlédla. Pro Fäolina to byl jasný signál, že o tomhle tématu se teď nehodlá bavit. Teď, ani potom.
Na jednu z větví stromu přiletěl malý ptáček a začal líbezně zpívat. Jeho melodie byla stejně krásná, jako písně elfů, možná i hezčí. Arya ho upřeně sledovala zelenýma očima a opatrně vstoupila do jeho mysli. Náhle byli jako jedna bytost, jen rozdělená ve dvou tělech. Užívala si jeho zpěv. Každý tón, který zapěl, jakoby vycházel z hrdla samotné elfky. Najednou však to spojení ustalo, když se do těla ptáka zaryly spáry dravce. Arya sebou cukla a rozpačitě se vrátila do reality. Přesto stále cítila, jak z toho tvora vyprchá život.
Faolin ji zkoumavě pozoroval a pak si kleknul k vodě. Zavřel oči. Pak začal zpívat něco ve starověkém jazyce. Arya jenom poslouchala . Slova mu z úst plynula jako pramen vody ze země. Po chvíli pronášení zaklínadla se hladina vody mírně zčeřila a její povrch se začal všelijak kroutit. Do tenkých úponů a lístků. To vše bylo křišťálově čisté. Rostlina se začala ovíjet okolo kmene stromu. Byla jakýmsi blýskavým šperkem na obyčejné hnědé kůře. Jak zaklínadlo pokračovalo, květina začala nabývat obyčejné, zelené barvy. Teď už dokonce kořenila v zemi. Jakoby Fäolin zrychlil čas a ze stonku vyrostly pupeny květů. Elf přestal zpívat a jeho výtvor znehybněl. Arya se teď užasle dívala na svlačec se dvěma uzavřenými květy. Ty byly jako noc, stejně černé a tajemné. Natáhla k nim ruku a dotkla se jednoho z nich. Byl jako samet.
I Faolin se ke květu naklonil. Zlehka na něj foukl a něco zašeptal. Květ se rozevřel a při tom z něj vytryskl ohňostroj droboučkých modrých jiskřiček, které se vzápětí rozplynuly.
„Je dokonalá,“ špitla Arya měkce.
„Je jen tvá, Aryo svit-kona,“ promluvil Fäolin.
„Teď jsi zostudil miliony květin v Alagaësie, protože se žádná z nich nevyrovná kráse téhle.“
„Stejně, jako jsou zahanbeny všechny ženy, protože se krásou nevyrovnají tobě.“

Komentáře