Last Chance In Your Life

Postavy: Ona
Období: Současnost
Obsah: Stačí jediná vteřina a zhroutí se Vám svět. Opět jedna povídka, řekněme spíš depresivního rázu. Není nijak dlouhá, ale snad se zalíbí. Za inspiraci děkuju Milayle.
Věková hranice: Od 12 let
Beta-read: Slunenka

Slunce zapadá. Zbarvuje krajinu do pro oko příjemných odstínů. Obloha, která je stejně zbarvená se zhlíží v hladině velkého jezera. Tato nádherná scenérie je doprovázena tichým šustěním rákosových listů a zpěvěm cvrčků. To všechno působí nesmírně uklidňujícím dojmem. Nikam se nespěchá, nikde žádný shon. Příroda jede podle vlastního tempa. Celé místo je opuštěné. Jen na začátku lávky ze strarého dřeva , která vede do vody, stojí dívka. Není jí víc než osmnáct. Je nahá. Uzlíček šatstva, které měla na sobě, jí leží u nohou. Takhle se cítí svobodná, volná, volnější, než kdy dřív byla. A za chvíli bude ještě svobodnější. Osvobodí se od všeho trápení a od všech starostí. Konečně bude mít klid. Už za chvilku... Havraní vlasy jí volně splývají po zádech a kroutí se do volných loken. Tmavýma, uhrančivýma očima se dívá před sebe, ale nevnímá nic z té krásy okolní přírody. Už je pevně rozhodnutá, udělá to. Zvedá nohu a dělá první krok, který bývá mnohdy obtížný. Ona se však odhodlala. Nezáleží jí na nikom, na ničem. Dřevo plné třísek jí pomalu rozedírá jinak jemná, drobná chodidla. Tu bolest nevnímá. Jsou horší věci. Daleko horší věci. Ta lávka jí příjde nekonečná, jakoby někdo chtěl, aby neukončila své trápení. Ale ona to musí udělat... Stačí vteřina a může se vám zhoutit celý život. Stačí říct „teď“ a je po všem. Zratíte všechno. Rodinu, přátele, jistotu. A pak už pro vás nic nemá smysl. Nemáte do ničeho chuť, nechce se vám nic, ani žít. A to jenom kvůli chybě v motoru letadla. I tak málo stačí. Máte pocit, že se utápíte v nesnesitelné bolesti a nikdo vám nerozumí. Všichni se vrátí do starých, zažitých kolejí, ale vy ne.
Kráčí dál. Teď už za sebou nechává krvavé stopy. Nevšímá si jich, neohlíží se za sebe. Zajímají ji jen budoucnost, ne ta krutá minulost. Už je skoro u cíle, stojí na konci, před ní se rozprostírá velká masa vody. Má poslední šanci ve svém životě. Šanci rozmyslet si to a zůstat. Vypořádat se se svými problémy a hlavně žít a dýchat. Avšak na tohle ona sílu nemá. Nemůže. Prostě to nesmí vzdát a nechat to všechno jen tak. Musí jít dál. Musí. Na vodě se díky jemnému vánku tvoří drobné vlnky. Ta dívka na ně upřeně hledí. Fascinují jí svou dokonalostí a krásou. Teď je ta pravá chvíle.
Skáče. Skáče a tím rozráží ty miliony vlnek na hladině jezera. Voda chladí. Obklopuje ji ze všech stran. Potápí se. Přesně tak to chce. Neumí plavat a ví to. Moc dobře to ví. Klesá níž a níž. Jejímu mozku začíná docházet kyslík. Ví, že se utopí, ví, že za chvíli to všechno skončí. A přesto ji z ničeho nic zaplavuje nepopsatelný pocit obrovského štěstí. Největší, jaký kdy pocítila. Nikdy nebyla šťastnější. A to umírá. Zavírá oči a nechává se unášet spodním proudem vody. Ten proud jako by s ní odnáší i všechny její starosti. Jsou pryč, všechny. Stejně jako ona, její duše. Konečně je svobodná...

Komentáře