Čas minulý

Postavy: Lily Evansová, James Potter
Období: Období záškodníků
Obsah: Tentokrát jsem si půjčila písničku od No Name.
Věková hranice: Bez omezení
Beta-read: Slunenka

Vonku je dážď a v kozube dohára

Pršelo. I když byl Štědrý večer. Počasí holt nikomu nepřálo. Malé dešťové kapičky tichounce bubnovaly na okno a spolu se slabým praskáním ohně dodávaly celé nebelvírské společenské místnosti ještě útulnější atmosféru. Byla prázdná. Až na jednoho černovlasého chlapce s oříškovýma očima, který zamyšleně hleděl na starou rohožku. Byly vánočná prázdniny a z celého Nebelvíru tu zůstal jenom on a….
Na schodech vedoucích z dívčích ložnic byly slyšet lehoučké, cupitavé krůčky. James se otočil tím směrem, i když moc dobře věděl, kdo právě scházel dolů. Zrak mu padl na pohlednou rusovlásku ve žlutém pyžamu, s velkou krabicí čokolády v ruce.
Vyvalil na ni oči. Věděl, že se její chování vůči němu v poslední době dost změnilo, ale tohle vážně nečekal.
Lilly si všimla jeho dost nechápavého pohledu a jenom pokrčila rameny. „Nikdo by o vánocích neměl být sám.“
To Pottera vyvedlo z míry ještě víc. Ona, Lilly Evansová, že chce trávit Vánoce s ním? Nejspíš chtěla, jinak by přece bez jakýkoliv rozpaků nepřešla rovnou k němu a nesedla by si vedle něj na pohovku potaženou šarlatově rudým semišem.
„Dáš si?“ zeptala se Lill a natáhla k němu zdobenou bonboniéru plnou těch nejlepších pralinek.
„Jo dám,“ přitakal nadšeně James, který odjakživa čokoládu miloval a tak si štědře nabídnul.
„A ty si nedáš?“ zeptal se na oplátku a ukázal na pohár plný zlatavé medoviny od madame Rosmerty, kterou už předtím popíjel.

Ty sa ma pýtaš, kto pred tebou pil z tohto pohára
Nepýtaj dievča, nepýtaj sa ma, odpoviem ti, ostaneš sama.

„Ne, díky,“ odmítla Lilly a strčila si do pusy kousek nugátu. „Mimoto, kolika holkám si už takhle nabízel pití, co?“
„Ty moc dobře víš, že žádné!“ ohradil se okamžitě a trochu dotčeně James. „To mě zkoušíš, nebo co?“

Vonku je sneh a vôbec sa netopí
Teba trápi, s kým pred tebou dal som sa dokopy

„Jenom se ptám,“ mírnila ho Lill. „Podívej! Sněží!“
A opravdu. Počasí se konečně umoudřilo.
Oba přešli k jednomu oknu a mlčky pozorovali třpytivé sněhové vločky, jak se pomalu snášely k zemi.
„Kolik jsi mělo holek?“ zeptala se zničehonic Lilly, aniž by odtrhla oči od bradavických pozemků.
„Cože?“
„Ptám se, kolik jsi měl holek.“
„Cože ten náhlý zájem o mě? Neměl jsem žádnou, protože jsem celé ty roky čekal na tebe, až se umoudříš.“
Lilly nic neřekla ale v zelených očích jí zahrály šibalské a zároveň pobavené jiskřičky.

Povedz mi, ktorý blázon vymyslel čas minulý
Ak si zvedavá, tak sa rozprávaj s ním
Otázky mám dve, tá prvá je či začneme od nuly, tá druhá, či milovaním

Pak přešla zpátky k pohovce a posadila se na ni. James na ni chvíli zíral, než si sednul taky. Oba mlčeli a ostýchali se zavést na něco řeč.A když už se odvážili, promluvili oba najednou.
„Hele…“
„Hele…“
V rozpacích zmlkli.
„Mám otázku,“ oznámil po další trapné chvilce ticha James.
„Jako?“ Lilly se ulevilo, že on promluvil jako první.
„Jestli… jestli bysme nemohli začít od začátku… úplně od nuly. Zapomenout na to všechno.“
Lill neměla slov.

Robíš mi veci, čo sa normálne nerobia
Ja len dúfam, že za tým je zmena ročného obdobia
Nepýtaj sa ma, či som si užil, bol som len tým, čím sú muži

„Víš, ty si mi dělala, které normálně ze slušnosti nedělají, ale já tě měl pořád stejně rád. Jo, přiznávám, byl jsem strašně otravný, jak jsem na tebe pořád řval Evansová a trapně tě zval na rande. Ale víš, že jsem se vážně zklidnil a to všechno kvůli tobě! Tak co takhle vymazat tu hloupou minulost…“
Jeho společnice na něj hleděla s otevřenými ústy. Oči jí chtíc nechtíc zvlhly slzami štěstí. „Jamesi…“ bez váhání se k němu naklonila a jejich rty splynuly v dlouhém a vášnivém polibku. Uplynula notná chvíle, než se od sebe konečně odtáhli. Šťastně si hleděli do očí a něžně se drželi za ruce.
„Takže?“ promluvil potichu James.
„Neboj, všechno je to minulost…“


Komentáře