Eso

Postavy: Fred a George Weasleyovi
Období: 6.ročník
Obsah: Na co Fred s Georgem balí holky?
Věková hranice: Bez omezení
Beta-read: Slunenka

„Kam máte namířeno?“ vyzvídal Ron. „Nemohli byste nám s tou kapustou pomoct? Kdybyste to udělali hůlkou, měli bychom taky volno.“
„Ne, to bychom nemohli,“ zatvářil se Fred vážně. „Nesmírně to totiž posiluje charakter, když se naučíš loupat růžičkovou kapustu bez kouzel. Aspoň si uvědomíš, jak těžké to mají mudlové a motáci…“
„…a až budeš příště po někom chtít, aby ti pomohl, Rone,“ přidal se George a vyslal k němu papírovou vlaštovku, „Tak po něm raději neházej nožem. To je jen taková přátelská rada.
Jdeme do vsi, v papírnictví tam pracuje jedna moc pěkná holka. Podle ní jsou moje karetní triky prostě úžasné… něco jako opravdová kouzla…“
„Pf, Ronánek,“ ulevil si posměšně Fred, když vyšli na zasněžený dvůr. „Tak jdeme?“
„Jasně,“ přisvědčilo jeho dvojče.
A tak se oba přemístili.

Objevili se v tmavé postraní uličce mezi nenápadnými domy, která byla ve vesnici jménem Vydrník svatého Drába. Kluci se na sebe zašklebili a vyšli na malé náměstíčko, které bylo pod třpytivou vrstvou sněhu. Vesnička byla zkrášlena nádhernou, blýskavou vánoční výzdobou. Mezi jednotlivými pouličními lampami byly zavěšeny světélkující řetězy a baculaté trsy jmelí, skoro všechna okna byla polepena sněhovými vločkami vystřiženými z papíru. A k dovršení toho všeho stál uprostřed celé té nádhery obrovský vánoční strom, který byl vyzdoben pestrobarevnými baňkami, miniaturními balíčky, elektrickými svíčkami a v neposlední řadě taky lesklou jinovatkou.
Po náměstí se trousily malé skupinky lidí obtěžkány dárky zabalenými do barevných papírů, které nechaly nakupování vážně na poslední chvíli.
Dvojčata zamířila do nedalekého malinkatého obchůdku, s velkou cedulí nade dveřmi, na které skvěl zdobený nápis PAPÍRNICTVÍ.
Fred sáhnul na kliku, otevřel dveře a zvoneček nad zárubněmi ohlásil jejich příchod. Ocitli se v malé prodejně, která byla vyzdobena víc, než celá vesnice dohromady. Všude viseli zlatí andělíčci a zlaté hvězdičky, věnečky z jehličí zdobené cesmínou a jmelím a zářivě červené a stříbrné řetězy křižovaly celou místnost.
„Už běžím,“ ozval se ze zadu jemný hlásek a hned na to odtamtud vyběhla dívka drobné postavy. Byla malá, štíhlá; v černých vlnitých vlasech zastřižených těsně nad ramena měla vetknutou tenkou zlatou stužku a pod hustou ofinou na ně pomrkávaly dvě velké, čokoládově hnědé oči, které se rozšířily překvapením, když kluky uviděly.
„Čau,“ pozdravili chlapci současně.
„Jé, ahoj,“ odpověděla s širokým úsměvem na rtech šestnáctiletá Ashley Grantová.
„Nečekala jsi nás?“ zeptal se pobaveně George.
„No, popravdě řečeno, už jsem dneska nečekala nikoho,“ připustila upřímně Ashley. „Jsem tu jenom proto, abych dorazila pracovní dobu a pak mohla dostat výplatu.“
Jen co to dořekla, zvonek zazvonil podruhé a dovnitř se doslova vřítila nějaká žena.
Vypadal nesmírně rozčíleně. Popelavě šedé vlasy jí trčely na všechny strany s oválné brýle měla nakřivo.
„Ashley, zlatíčko,“ zalapala po dechu, když doběhla k pultu, dvojčat si ani nevšimla. „Nutně potřebuju balící papír. Zbyl ještě nějaký?“ podívala se na prodavačku s určitou beznadějí v očích.
„Jistěže mám,“ uklidňovala ji Ash, sáhla pod pokladnu a vytáhla z pod ní několik barevných ruliček. „Můžete si vybrat paní Pennyfeatherová.“ vŽena neváhala a chňapla po prvním, který jí přišel pod ruku, jakoby se bála, že by jí ho někdo mohl ukrást. „Vezmu si tenhle,“ štěkla ještě, rychle hodila po Ashley nějaké drobné a spěšně vyběhla z obchodu ven.
„Téda,“ hvízdnul George a díval se stále na dveře. „Ta toho nadělá kvůli balení dárků. My, co dárky odjakživa nebalíme…“
Ashley se uchichtla: „Ale měli byste. Dokonce vám dám na ty papíry dobrou přátelskou slevu, jestli chcete. Stačí říct.“
„No, myslím, že zůstaneme u naší klasiky,“ prohlásil na oko vážně Fred. „Ale něco tu pro tebe máme.“
„Co?“ zeptala se udiveně.
George okázala sáhnul do kapsy svého kabátu a vytáhl balíček zbrusunových karet.
„Snad ne další kouzla?“ rozesmála se zvonivým hláskem Ash.
„Tohle jsem se naučil speciálně pro tebe,“ mrknul na ni George.
„To jsem poctěna. Tak už mi to ukaž!“
„Jistě, pro tebe všechno krásko,“ řekl k Ashley a ta se hrozně začervenala. Pak vyndal karty z krabičky a díky malému, důvtipnému kouzlu se začaly samy míchat. George jenom trochu hýbal rukama, aby to nevypadalo tak nápadně. Ash na to hleděla s otevřenou pusou.
„Tak a teď si vyber tři karty,“ vybídl Ashley, když domíchal. Ta neváhala a hned je vytáhla.
„Neukazuj mu je a dobře si je zapamatuj,“ upozornil ji Fred, který to všechno pobaveně sledoval. „Máš? A teď je zasuň zpátky do balíčku.“
„Výborně,“ pochvaloval si George a obrátil se na svého bratra. „Frede, budeš tak laskav a zamícháš ty karty, abych náhodou nepodváděl?“
„Jasně,“ přikývnul s úsměvem a chopil se míchání. „Hotovo,“ řekl po chvilce a vrátil balíček Georgovi.
Ten se v něm se zamyšleným výrazem chvilku hrabal, až vytáhl tři karty a předložil je před Ashley, která vyvalila oči. Chvíli na křížovou trojku, pikovou sedmičku a srdcové eso zírala. Pak ze sebe dostala jenom tiché: „Páni…“
Chuděrka Ashley netušila, že karty byly začarované tak, aby se na ty, kterých se dotknul někdo jiný, než dvojčata po chvilce samy povysunuly z balíčku.
„To bylo úžasný! Jako nějaké kouzlo…“
„Ashley, máme otázku,“ oznámil jí Fred a vytrhl jí tak z hlubokého zamyšlení o karetní magii.
„Co? A jakou?“
„S kým z nás by si šla na rande?“ zeptal se jí George.
„Na rande?“
„Jo, na rande. S Fredem…“
„…nebo s Georgem?“
Ashley se začínala ošívat, jakoby si nemohla vybrat. Náhle s tím ale přestala a s širokým úsměvem ve tváři jim odpověděla: „S oběma.“
„Cože?“ užasli kluci jednohlasně.
„No, s oběma. Buď oba, nebo žádný. Berte, nebo nechte být.“
Bratři se na sebe podívali, ale moc dlouho se rozmýšlet nemuseli. „No dobře, tak oba.“
„Bezva,“ usmála se Ashley sladce a v mžiku byla připravená obchod zavřít.
Když vyšli ven na ulici, zjistili, že sněží. Z nebe padaly velké, stříbřité sněhové vločky, které se pomalu a líně snášely k zemi.
„Pojďme do kavárny,“ navrhla Ashley a aniž by čekala na odpověď, popadla kluky za ruce a odtáhla je do zdejšího lokálu.Vevnitř bylo narváno, protože skoro každý chtěl uniknout tomu mrazivému počasí.
Všichni tři si sedli k malému stolku blízko vyhřátého krbu a objednali si čaj. Když jim tu horkou tekutinu přinesla číšnice, v klidu a s chutí ji popíjeli a se zájmem si povídali. Asi po hodince se z protější strany kavárny ozvalo volání: „Ashley!“
Stál tam urostlý blonďatý kluk s jasně modrýma očima.
„A jé,“ uklouzlo pobaveně Ashley. „No, kluci, budu muset jít. Výborně jsem se s vámi bavila.“
„Kdo je to?“ neudržel se Fred.
Ash se otočila na půl cesty k tomu mladíkovi.
„No přece můj přítel,“ odpověděla a odešla s blonďákem na zasněženou ulici.
„Tak máme zase smůlu,“ poznamenal trochu smutně George.
„Nevěš hlavu, stejně to byla jenom hloupá husa,“ utrousil Fred, i když i na něm byl znát jisté zklamání.
„Jo, to je fakt.“
„Asi zkusím pozvat na rande Angelinu.“
„Johnsonovou?“
„Kterou jinou?“
„Jenom se ujišťuju. Myslíš, že se mnou by šla Alice?“
„Co já vím. Copak mám její mozek? Ale za pokus nic nedáš.“
„Hele, všimnul sis té číšnice?“ Docela kočka, nemyslíš?“
„Jo, to je.“
„A co takhle jí ukázat pár karetních triků?“ ušklíbnul se George.
„Fajn, to beru,“ souhlasil nadšeně Fred, vytáhl z kapsy karty, oba se zvedli a zamířili k barovému pultu.

Komentáře