Diamantový James Potter

Postavy: James Potter
Období: Bez udání času
Obsah: Krátká povídka věnovaná mojí drahé marušce Kristine
Věková hranice: Bez omezení
Beta-read: Slunenka

Mohlo být krátce po půlnoci, podle hodin na nedalekém kostele, ale přesto se v malém předměstském baru našli pozdní hosti. Kromě jednoho barmana, zamilovaného párečku, který se držel za ruce a dlouze na sebe hleděl, seděla za pultem jedna dívka. Bylo jí sedmnáct, na ramena jí spadaly zrzavé vlasy, které se leskly v záři malého lustru. Popíjela své oblíbené pití, chlazenou kofolu a poslouchala tichou, romantickou hudbu, která se nesla celým lokálem a zútulňovala ho. Upřeně sledovala bublinky v nápoji, které stoupaly vzhůru a následně mizely. Pak se sklenice chopila a pořádně se napila. Přešel jí mráz po zádech a otřásla se. Najednou ucítila, jak ji někdo chytil za rameno. Otočila se, doufaje, že to není nějaký přihlouplý otrava, který ji chce sbalit. Nesnášela je, hlavně, když byli opilí. Když však spatřila tvář toho neznámého, poklesla jí brada. Hrozně se jí zamotala hlava a hned na to omdlela. Mladík ji s poněkud vyděšeným výrazem obratně chytil, aby nespadla a něžně ji k sobě přivinul. Jemně s ní zatřásl, aby se probrala. Zabralo to. Ta dívka pomalu otevřela oči a zahleděla se do těch jeho. Byly oříškově hnědé, schované za brýlemi. Pak ji zaujaly jeho vlasy. Uhlově černé a neposlušně rozježené. Nemohla se mýlit, nemýlila se, byl to on! Přesně takhle si ho představovala, úplně do detailu. Skoro nemohla dýchat, tak byla mimo. James ji chytil za ruku a odvedl ji doprostřed tanečního parketu, který se také v baru nacházel. Chytil ji kolem pasu, ona se mu zavěsila kolem krku. Začali tančit v rytmu té sladké hudby. Užívali si každý vzájemný dotyk. V místnosti se rázem udělalo ještě větší přítmí, když ten lustr pohasnul. Nevěděli, jak dlouho tančili; byli tam jen jeden pro druhého. Ona se z ničeho nic trochu vzpamatovala z toho opojení. Vždyť tohle je její touha! Její přání, tohle vždycky chtěla. Tak proč nic nedělá? Dál už nebylo nad čím váhat. Ďábelsky se pousmála, nemusela sbírat žádnou odvahu, té měla dost a pak Jamese velmi vášnivě políbila. On, možná zprvu trochu zaskočen, se podvolil a její polibek neméně procítěně opětoval. Oba byli v sedmém nebi. Srdce jim oběma bušilo jako splašené. Po chvilce, která jim připadala snad jak věčnost, se od sebe odtrhli. Oba se tvářili, jakoby právě prožili ten nejkrásnější a nějúžasnější okamžik svého života. Oči jim svítily a na ústech jim pohrával úsměv. Bez nějakého dalšího váhání to zopakovali, tentokrát mnohem intenzivněji. James pak sklouznul rty na její krk. Slastně přivřela víčka a unikl jí tichý vzdech. Zajel rukama pod její tričko.

Kristine se s trhnutím probudila. Zalapala po dechu. Potom smutně zakňučela a zabořila hlavu do měkounkého polštáře. Připadalo jí to tak hrozně opravdové, jakoby se to opravdu stalo, jakoby v tom baru vážně byla. Co nejtišeji, aby náhodou někoho nevzbudila, vstala z postele a šla do koupelny. Opláchla si obličej vlažnou vodou a podívala se do zrcadla. Vtom však strnula jako kamenná socha a vyvalila oči. S pusou otevřenou dokořán hleděla na svůj krk. Byl na něm totiž červený flíček kulatého tvaru, který mohl vzniknou jedině... POČKAT!!!

„Dvanácteráku! Vstávej, sakra!“ třásl Sirius Black se svým nejlepším kamarádem.
„Co je?“ ohradil se James rozčileně.
„Ráno, to jsou novinky, co?“
„Haha,“ zamručel James otráveně a promnul si oči.
„Špatně ses vyspal brácho?“ nadhodil Sirius, když si oblékal uniformu. Petr a Remus už byli dávno na sobotní snídani.
„Ne, měl jsem jenom hrozně živý sen. O jedné holce.“
Sirius protočil oči v sloup. „Zase ta Evansová...“
„Ne, počkej!“ ohradil se James trochu rozčileně. „To nebyla Lilly. Byla to jiná holka. Taky zrzavá. Ale hezká, hrozně. Těžko říct, kdo je hezčí.“
Black se k tomu nevyjadřoval, vyšel z ložnice a nechal tam Jamese samotného uvažovat nad tím, jestli tu dívku ze snu někdy skutečně potká.

Komentáře