Come On Home

Postavy: Ginny Weasleyová, Harry Potter
Období: Po posledním boji
Obsah: Songfic, opět. Věnováno všem k Vánocům.
Věková hranice: Bez omezení
Beta-read: Slunenka

Všichni v koutku své duše doufáme, že náš život bude poklidný, jako hladina rybníka, kterou sice občas zvlní nějaký ten lehounký vánek, ale nevylije se z mělkých břehů. Ne vždy se však naše přání vyplní a všechno se rozbouří jako divoké a nezkrotné moře. A pak se to všechno jen těžce uklidňuje a vrací do starých kolejí. Někdy se to bohužel nepodaří a nám zůstanou jenom nevyléčitelné, hluboké šrámy na duši. Nepomáhá na ně nic, ani zázraky medicíny. Zabralo by snad jen vymazání minulosti a s tím není dobré si zahrávat. Většina z nás se k bolestivé minulosti nerada vrací, ale jsou i tací, kteří se v ní utápějí a nemohou z ní ven. Jsou to ti lidé, kteří zažili v minulosti nějaké trauma. Přišli o rodinu, nebo o svou lásku. Těžko říct, co bolí víc. Každý by vám řekla něco jiného, ale ty ztráty jsou vlastně rovnocenné. Pak jsou nešťastní všichni, ať už obyčejní lidé, boháči z vyšších vrstev společnosti, nebo také hrdinové. Jeden by si myslel, že hrdinové budou po vykonání nějakého úžasného, svět zachraňujícího skutku oslavováni a budou žít spokojeným životem bez dalších útrap. Ovšem, výjimka potvrzuje pravidlo, jak už to tak bývá. A proto, v jedné zapomenuté části Anglie, tam, kde lidská noha vkročí jenom občasně a kde je krásně vidět východ slunce, byste našli nevelký dům pouze s jedním lidským obyvatelem. Ten zrovna seděl na malé terase ze starého dřeva, která byla v některých místech napadená dřevomorkou, ale mu to nevadilo. Jako každý den, bylo jedno, v kterou dobu, přemýšlel, proč se to všechno muselo stát zrovna takhle a zrovna jemu. Věděl, že už to nikdy nezměním, že už nikdy neuklidní tu rozbouřenou hladinu, která ovšem nikdy nebyla zrovna jako naleštěné zrcadlo. Možná tak první rok jeho života. Pak to byla jedna vlna za druhou. A přestože nakonec dosáhl vytouženého vítězství a následného míru, nebyl šťastný. Uzavřel se sám do sebou a veškerý čas trávil pouze se svým stařičkým domem, který se mu stal v jákemsi smyslu přítelem. Na každé stěně, která byla pokryta starobylou, omšelou tapetou s nemoderním vzorem, tkvěla malá či velká, stará či novější fotografie stále jedné a té samé rusovlasé ženy a se světle hnědýma očima, které byly vždy plné elánu. Na všech snímcích se smála, ať už ležela ve vysoké trávě na louce, nebo seděla na prachobyčejné kuchyňské židli u stolu. Všude jí to taky slušelo a ty obrazy vyplavovaly milióny vzpomínek z jeho osudového moře. Každá vzpomínka byla jako prudká vlna, která jím doslova otřásla, ale on si brzy zvyknul a časem si toho ani nevšímal.

Although my lover lives in a place that I can't live
I kind of find I like a life this lonely
It rips and pierces me in places I can't see
I love the rip of nerves, the rip that wakes me

Bylo to již hodně let, co se viděli naposledy. Ale on si dokázal vybavit každý detail jejich posledního setkání. Každý pohyb jejího těla, každý zklamaný pohled, každou slzu, která se jí vykutálela z oka. Ani sám dobře nevěděl, proč odešel a nechal ji osamělou. Měl pocit, že už dál nedokáže žít ve společnosti, ve které se ona pohybovala tak ráda. Mezi přáteli… v hlučném Londýně. Ale mu se život o samotě celkem zamlouval. Mohl si dělat, co chtěl a nikdo se nad tím nepohoršoval. Nikdo k jeho životu neměl žádné hloupé připomínky a rady, které stejně k ničemu nebyly dobré. Jediné, co ho tam táhlo, do míst, která z celého srdce nenáviděl, byla ONA. Trhalo ho to. Nepříčetně mu to rvalo srdce na miliony kousků, ale to on nemohl vědět. Rád se snažil překonávat tu bolest. Chtěl zatnout zuby a zdolat ji. Nechtěl si připustit, že by byla silnější, než on, to zkrátka nebylo možné. Někdy to však nešlo a tak se v temných nocích probouzel i z tak neklidného spánku a cítil, jakoby mu někdo propichoval srdce nespočetně jehlami.

So I'm dissatisfied, I love dissatisfied
I love to feel there's always more that I need

Kolikrát s tím už vážně nebyl spokojen, ale co mohl dělat?

So come on home
So come on home
So come home...

Někdy si připadal, jakoby tu ženu ve své hlavě podvědomě přivolával. Jakoby byli snad nějak spojení a on chtěl, aby tu byla s ním. V jejich domě. Bylo to marné.

You're where you want to be, I'm where I want to be
Caught up chasing everything I've ever wanted
I replace you easily, replace pathetically
I flirt with any flighty thing that falls my way

Oba byli tam, kde chtěli být a přesto toužili být jeden s druhým. Nikdo z nich však nemohl najít odvahu jít za tím druhým a říct mu to zpříma do očí. Možná za tím byl stud, alespoň z jedné strany, nebo strach, jestli se ten druhý nezměnil až příliš a ne k lepšímu. Ona chtěla párkrát na toho druhého zapomenout a najít si někoho jiného, ale nezvládla to. Pořád ho měla v srdci.

But how I needed you, when I needed you
Let's not forget we are so strong, so bloody strong

A on ji také potřeboval. Musel ji pohladit po vlasech, obejmout ji a musel mcítit její květinovou vůni, které se nebyl schopný nabažit. Jednoho letního večera už to nemohl vydržet.

Come on home
So come on home
So come home...

Stál před dveřmi jednoho londýnského bytu. Měl možnost jí vidět. Po těch letech být konečně u ní. Ale našel odvahu zaklepat? Měl odvahu se jí podívat do očí, i když jí tak ranil? Co když už měla někoho jiného? Nevěděl to. Než se stačil vzpamatovat ze zadumání, dveře se otevřely a v nich stála ona. Chystala se jít do práce. Oba strnuli jako dvě kamenné sochy milenců na náměstí. Ona překvapená, co tu dělá, on zaražený, že neví, co jí má říct. Stačilo by snad pouhé “promiň”? A I kdyby to řekl, pomohlo by to? Proto byl radši zticha, jako bojiště po prohrané válce. Ani ona nenacházela slov. Na jednu stranu mu chtěla jednu vrazit, protože se tenkrát cítila, jakoby ji on sám probodl rozžhavenou dýkou. Potom krvácela a on s tím nic nedělal. Ale na druhou stranu byla vlastně ráda, že ho vidí, vždyť on byl jediný, s kterým chtěla strávit zbytek života, kdyby to nezničil.

Blue light falls upon your perfect skin
Falls, and you draw back again
Falls, and this is how I fell
And I can not forget this
And I can not forget this

Bylo to těžší, než si myslel. Teď tu stála před ním, stejně jako tenkrát, když jí řekl, že odchází. Konečně mu začalo docházet, jak moc ji zklamal. Ona ho měla ráda vlastně od chvíle, co ho viděla poprvé. A i když si našla někoho jiného, pořád jí zůstal v srdci. Přešli spolu těžkými obdobými, které byly plné vražd, krve a zrady. A přesto to zvládli, když byli spolu, jeden s druhým. A on pitomec ji potom všem nechal. Na to nemohl zapomenout, prostě nemohl. Ginny se na něj rozpačitě podívala nerozhodným pohledem, jakoby se chtěla zeptat, co tu chce. Harry to vycítil.

Come on home
So come on home
But don't forget to leave

„Vrať se domů….”

Komentáře