1.Autobus

Postavy: Nějaké, nedůležité
Období: Současnost
Obsah: Tak jsem se pustila do své první, originální, kapitolové povídky. Jestli se ptát o čem bude, odpověď je jednoduchá. O životě. O jeho asburditě, ironii nebo náhodách. Budou to moje postřehy o jiných lidech, o různých událostech nebo o mně samé. Kapitoly budou krátké a netuším kolik jich bude. Budu to psát do té doby, dokud se nenajde jediná příhoda, která by nešla převést do povídky. Teď přeju pěkné počtení.
Věková hranice: Bez omezení
Beta-read: Slunenka

Jako každý týden, každé úterý jsem jela odpoledne do kurzu jazyka anglického. Ne, že bych tím byla nějak nadšená, sice angličtinu miluju, ale ten den se mi nějak zvlášť nechtělo. Autobus byl celkem plný, ale stejně jsem si našla místo skoro až vzadu, na předposledním dvojsedadle. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná, že jsme seděla, protože jsem byla zase strašně unavená a kdybych zavřela oči, hned bych usnula. Za mnou seděly čtyři holky přibližně v mém věku, i když ne, byly o něco málo starší. Ještě teď si dokážu každou z nich představit, bohužel. Nagelované vlasy, make-up na zakrytí pupínků a beďárků a aspoň jeden kus růžového oblečení.
Hm… Já jsme ta seděla s rozcuchanými vlasy, bez make-upu, s pupínkama, s ospalým výrazem a vůbec jsme se za sebe nestyděla. Opravdu.
Po chvíli hledění z okna se nešlo nezaposlouchat do debaty těch holek.
„Jů, ty máš krásný pudr!“ vypískla jedna a podle všeho šáhla té druhé na obličej, nejspíš, aby zkusila, jestli je po tom pudru pleť vážně jako samet nebo hedvábí. Co já vím, kterou látku teď kosmetické firmy preferují.
„Že? Je skvělý!“ reagovala na pochvalu ta druhá, popudrovaná. „Ale byl strašně drahý.“
„Z jaké je firmy?“ vložila se do rozhovoru třetí.
Já jsme jenom obracela oči v sloup.
„Od Avonu,“ prohlásila pyšně dotyčná.
Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy.
„Od Avonu?“ udivila se čtvrtá, která do té chvíle naštěstí mlčela. „Ten je moc drahý s navíc jejich stíny se hned setřou a pak máš na očích takové ohavné, rozpité fleky.“
„Mě jejich stíny nic nedělají,“ zaškaredila se ta druhá.
„Lepší jsou stíny z Oriflame,“ řekla první nadšeně. „ty ti vydrží na očích i několik dní!“
O mě se pokoušely mdloby. Několik dní. Jistě.
„Taky si je kupuju,“ přitakala čtvrtá. „Jaký máš odstín?“
Tak se „pudrová“ debata dostala k debatě „stínové“. Během chvilky jsem zjistila, že první používá stíny z Oriflame, protože je to prý záruka kvality a že je má v odstínu modré, aby jí šly k očím.
Druhá holka byla závislá na Avonu. Na jejich katalozích a na jejich slevách.
Třetí si stíny kupovala v drogerii, protože neměla moc peněz, ale za to prý byly krásně třpytivé a nesmyly.
Čtvrtá měla na očích, jak už bylo řečeno, malovátka z Oriflame, protože její mamka byla nějaká dobrá zaměstnankyně té firmy a zboží nosila domů jak na běžícím pásu.
Já jsem nevěděla, jestli se mám začít smát a pak spadnout ze sedadla nebo jím říct, ať jsou laskavě zticha, kdo to má poslouchat. Radši jsem mlčela a i proti své vůli jsem poslouchala dál. A hned jsem věděla, že není dobré věřit některým voděodolným řasenkám nebo rtěnkám a že neslíbatelné rtěnky jsou taky pěkný podfuk. To zjistila dívka číslo tři na schůzce se svým přítelem. Pobaveně jsem se při tom zašklebila. Taky jsem se dozvěděla, od první dívky, že v jednom nákupním centru v městě se koná obrovský výprodej veškerého kosmetického zboží. Ty ostatní začaly málem skákat do stropu autobusu, když tu novinku vstřebaly uvědomily si, kolik peněz ušetří za své milované šminky.
Já jsem s nadějí hleděla z okna a podle krajiny jsem poznala, že už brzo budeme na místě. Dokonce jsem se v té chvíli začala do angličtiny těšit. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem uviděla na autobusovém nástupišti ty pipky odcházet. Můžete hádat, kam šly. Na stínečky, řasenečky, rtěněčky a lakýčky na nehtíčky.
Ponaučení. Vyhýbejte se takovým dámičkám, protože potom můžete mít pocit, že blázinec je řešení, stejně jako já.

Komentáře